Sestry Jitka a Květa Válovy, dvojčata narozená v roce 1922 v Kladně, prožily většinu svého života v malém domku se zahrádkou, který se stal centrem jejich společné existence. Po druhé světové válce studovaly u Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jejich první a na dlouhých sedmnáct let poslední výstava se konala v roce 1966 ve Špálově galerii. Zlom přišel až v roce 1983 s výstavou v Chebu, kterou uspořádali Jana a Jiří Ševčíkovi – tehdy byly sestry Válovy znovuobjeveny. Po roce 1989 se jim otevřely možnosti vystavovat i v zahraničí, procestovaly New York, Londýn, Barcelonu a další města. V roce 1994 získaly společně prestižní Herderovu cenu ve Vídni, což symbolicky odráželo jejich nerozlučný vztah. V září 1998 zemřela Květa a nedožila se velké výstavy ve Veletržním paláci v roce 2000 a dalších posmrtných ocenění. Jitka, i přes ztrátu sestry, pokračuje v malování, cítí Květinu přítomnost a vnímá jejich vzájemnou jednotu. Letos uplynulo šedesát let od jejich absolutoria na uměleckoprůmyslové škole, která připravila Jitce výstavu jejích nejnovějších kreseb inspirovaných hudbou. Společně s publikací, sestavenou Dagmar Šubrtovou a Václavem Fialou, představuje kniha průřez kresbami obou sester od studentských dob až po současnost, doplněný fotografiemi a vzpomínkami přátel. Kniha se neřadí mezi klasické katalogy, ale spíše připomíná sbírku básní, kde kresby nahrazují slova.