První Československá republika (1918–1938) byla z hlediska kriminality a policejní práce mnohem složitější než obraz, který nabízí například televizní seriál Vacátka nebo případ Otýlie Vranské. V té době bylo uloženo přes čtyři sta nejvyšších trestů za závažné zločiny, které pravidelně dominovaly novinám. Ani demokratické zřízení a autorita T. G. Masaryka nezabránily aférám sahajícím až na nejvyšší politické posty. Kromě toho v ČSR působil mezinárodní organizovaný zločin, od padělání peněz po vraždy a atentáty. Napjatá mezinárodní situace a obklíčení nepřáteli navíc podpořili rozmach špionáže. Historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch ve své nové knize zmapovali toto období a pro každý rok vybrali nejvýznamnější kriminální případ, který tehdy upoutal pozornost veřejnosti. Čtenář se tak může seznámit s kauzou Otýlie Vranské, ale i s případy otcovraha Zdeňka Hlasivce, Hildy Hanikové, Oldřicha Filipína, Marie Volfové nebo sexuálního devianta Svatopluka Štěpánka. Autoři se věnovali i politicky motivovaným zločinům, typickým pro třicátá léta, jako byl proces s Volkssportem, pokus o puč v Židenicích nebo vražda inženýra Formise. Pro rok 1927 vybrali případ soudního procesu s ženami obviněnými z lesbického vztahu, aby ukázali, jak tehdejší společnost vnímala homosexualitu.