Zásadním momentem v tvorbě Josefa Neffa se stala sbírka povídek Vejce naruby, vydaná roku 1985 nakladatelstvím Mladá fronta. Přestože sbírka nebyla jednotná v pojetí, obsahovala několik mimořádně kvalitních příběhů, které dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká sci-fi literatura nabízí. Čtenáři si oblíbili především povídky, v nichž Neff zvolil dynamický styl a napínavý děj, například „Bílá hůl ráže 7.65“ a „Největší vodvaz v dějinách svangu“. První z nich popisuje neobvyklou invazi mimozemšťanů, při které se lidé po obdržení určitého vizuálního podnětu proměňují v monstra. Druhá povídka nabízí působivý obraz společnosti, kde se život točí kolem krvavých sportů a kde hlavní roli hrají teenageři. Mezi další pozoruhodné příběhy patří „Hádanka“, „Struna života“ (časopis MF, 20. srpna 1983) a „Strom“. Sbírka Vejce naruby získala cenu Ludvík za nejlepší českou sci-fi knihu a povídka „Největší vodvaz v dějinách svangu“ byla oceněna jako nejlepší povídka roku.