Večery na samotě u Dikaňky

Cyklus se skládá z osmi krátkých povídek, které působí jako vyprávění obyčejných vesničanů. Ti se scházejí na přástkách u včelaře Paňka Rezatého, jenž jednotlivé příběhy představuje a k nim se vyjadřuje. Povídky jsou psány tak, aby připomínaly živou mluvu, a to díky množství dialogů a přímých projevů, jako jsou pláč, nadávky, řečnické otázky, časté odbočky a zaměřování se na zdánlivě nepodstatné detaily. Střídají se v nich radost i smutek, humor i děs, současnost i minulost, realistické postřehy z vesnického života i fantastické prvky, lidová poezie i věrné zobrazení vesnické reality. Děj povídek se soustředí především kolem jarmarku v Soročincích a s ním spojených pověr a zábav, a odráží naivní lidskou víru v nadpřirozené bytosti, jako jsou ježibaby, rusalky a čerti. Gogol v tomto díle, ač romantickém, dokázal realisticky zachytit život na ukrajinské vesnici a naznačit svůj budoucí satirický styl. Hlavním motivem je však představa moudrého lidového společenství, které nebylo zkaženo vlivem měst a představuje nositele důležitých hodnot.