Ve znamení leknínového květu

Honza, uznávaný překladatel a vysokoškolský učitel, se po sedmi letech strávených v Americe vrací do své rodné vesnice. Ztráta milované ženy ho přivedla zpět domů, kde se zpočátku setkává s opatrností místních obyvatel. Postupně si s nimi ale vybuduje vztah a najde si nové přátele, včetně romské rodiny, kterou vesnice zprvu odmítá přijmout. Honzův život se proplétá s každodenními starostmi a radostmi vesnice i s dramatickými událostmi, které mu připomínají dětství. Když Honza objeví skrytou knihovnu svého dědečka, tajně sbíranou za války a v padesátých letech, začíná pátrat po okolnostech dědečkova uvěznění a po lidech, kteří ho udali a způsobili smrt několika vesničanů. K odhalení pravdy, a paradoxně i dědečkovy role, mu pomůže nově nalezená láska. Román kombinuje autobiografické prvky s humorem, napětím a výlety do minulosti. I když se odehrává v konkrétní vesnici s autentickými postavami, příběh je převážně fikce. Autor se tímto dílem snaží uctít památku svého dědečka, vesnického knihovníka, který byl pronásledován a vězněn během druhé světové války i v období komunistické totality.