Kniha zkoumá život, víru a umění v době před první světovou válkou a zaměřuje se na neobvyklý pohled na myšlenkové posuny, které tato válka přinesla. Tři historici a historik umění se v jednotlivých kapitolách věnují válce v kontextu jejího výročí, ale nehodnotí známé události ani je nevyjmenovávají. Místo toho se soustředí na zásobování, náboženství a výtvarné umění, aby ukázali, jak válka narušila zavedené zvyklosti a jistoty.
Odvedení mužů do války vedlo k tomu, že ženy převzaly jejich práci a musely se vyrovnat s obtížemi a nedostatkem na domácí frontě. Blízkost smrti otřásla vírou v pokrok. Umělci byli válkou fascinováni již před jejím vypuknutím a vnímali blížící se konec starého světa.
Kniha čerpá z autentických svědectví, dosud nezveřejněných dokumentů a vizuálního materiálu, aby dokázala, že konec 19. století byl spojen s touhou po poznání smyslu utrpení.