Umřel jsem v sobotu

Muž si pamatoval nápis na domě v Třebíči z dětství a na sklonku života autorovi vyprávěl svůj příběh – příběh o osudu a boží vůli. Z tohoto vyprávění začíná autorova cesta za tajemstvím onoho nápisu a domu, který nečekaně zasahuje do jeho života i životů druhých. Je to silný příběh o lásce, osudu, ztrátě dítěte a nenávratných šancích. Co se stane, pokud se nevyrovnáme s minulostí a zda vůbec můžeme doufat v budoucnost? Rodina Josefa Marana žila v domě, který navždy změnil jejich osud. Nápis a mozaikové oko boží ho přivedly na cestu, kterou by si nepřál nikdo. Rodinu postihla tragédie – vražda jejich dcery. Osud jim však dopřál druhé dítě, ale Josef Maran nenašel klid. Hnal ho touha po odhalení pravdy a tato touha vedla k děsivému rozhodnutí. Prostřednictvím své druhé dcery se pokusil proniknout do minulosti, do míst, kam se žádné dítě nemá podívat. Její oči byly jako zrcadlo Josefových a on v ní hledal vraha. Viděla dívka budoucnost? Vrátí se k němu alespoň jeho druhá dcera? Často nás život posouvá dál, ale my se nedokážeme vymanit ze spárů minulosti a nakonec ztratíme vše, co je nám drahé, včetně sebe samých. Temná kniha kombinuje vyprávění s poezií a celý příběh působí jako hra – hra o naději, která mrazí v zádech, v srdci i v hlavě.