Tato práce se věnuje dílu Vladislava Vančury, významného českého avantgardního autora meziválečné doby. Z marxistické perspektivy obhajuje jeho experimentální přístup k psaní románů. Vančurovo umění bylo pro Milana Kunděru podnětem k hledání vlastního autorského stylu. Při studiu Vančurovy tvorby si Kundera uvědomil důležitost vypravěče, který aktivně vstupuje do příběhu a komentuje ho. Postupně se odpoutal od důrazu na detailní popis a psychologické rozbory a dospěl k přesvědčení, že kvalitní beletrie musí být založena na silném dramatickém konfliktu.