„Ó Gospodi, to je peklo, učiněné peklo! Horší už to být ani nemůže.“ Orgenkin z vrtulníku hleděl do hlubiny a nechtěl věřit vlastním očím. Pod ním žhnula v kráteru láva a líně se převalovala sem a tam jako živá. Bylo to děsivé, ale současně jakýmsi šíleným způsobem i krásné.