Autor této knihy sice obdivuje trvalou hodnotu umění, o čemž svědčí i jeho dřívější úvaha o této problematice, ale v osobním životě se k věcem nestaví s úctou a spokojí se s pouhou jejich existencí. Výjimku tvoří pouze dýmky, které nepovažuje za běžné předměty, ale za předměty plné života. Stará, používaná dýmka je pro něj symbolem lidské existence a záznamem prožitých emocí, neboť v materiálu dýmky se odráží lidský dech a s ním spojený životní rytmus. Těmito slovy úvodem představuje přední sovětský autor sbírku třinácti povídek, v nichž hraje dýmka významnou roli v osudech zde zobrazených postav. Český čtenář nyní může knihu číst v plném znění, přičemž překlad vychází z prvního, berlínského vydání.