Černíkovo první prozaické dílo je pozoruhodné hned v několika ohledech. Představuje čtyřicet krátkých, umělecky zpracovaných reportáží, které rozšiřují možnosti současné české prózy a zároveň zaujmou svou rozmanitostí témat. Autor, známý z předchozích sbírek poezie, v nich s básnickým citem a hlubokým porozuměním vnímá běžné, často přehlížené aspekty našeho života. Jednotlivé postřehy, zhuštěné do výstižných a poetických forem, spojuje snahou o citlivé a lidsky smysluplné pochopení každého detailu světa kolem nás.