Pohled na sloup dýmu stoupající k severu mě ochromil strachem. V údolí za kopci nebyla žádná příčina požáru, kromě mého srubu, kde na mě čekala má čejenská žena Squanna a náš syn. Zděšení mě paralyzovalo, srdce mi sevřela ledová tíseň. Rozběhl jsem se vpřed, seskočil z koně těsně před hřebenem a poslední metry jsem se plazil. A pak jsem uviděl to, co jsem zároveň doufal a se zděšením očekával. Srub hořel. Ale v tu chvíli mi na tom nezáleželo. Okamžitě jsem hledal Squannu a v jediné, strašlivé vteřině jsem pochopil, že ji navždy ztratil.