Tajemství Viléma Storitze

Tajemství Viléma Storitze, vědeckofantastický román Julese Verna z cyklu Podivuhodné cesty, vznikalo v letech 1898–1901. Spisovatel na něm pracoval pod pracovním názvem Neviditelný, přičemž podobný román vydal v roce 1897 H. G. Wells. K vydání se kniha dostala až po autorově smrti, a to zásluhou jeho syna Michela, který děj mírně upravil, ale zachoval původních devatenáct kapitol. Původní Vernův text spatřil světlo světa až roku 1990. Příběh se odehrává v druhé polovině 18. století za vlády Marie Terezie v maďarském městečku Ragz (dnes na území Srbska nedaleko Nového Sadu). Do městečka přijíždí inženýr Henri Vidal na svatbu svého bratra Marka, portrétisty. Jejich štěstí ohrožuje Vilém Storitz, syn slavného alchymisty, který se zamiloval do Markovy nevěsty Myry Roderichové a touží po ní. Po svém otci zdědil vzorec na tekutinu, která způsobí neviditelnost změnou vlastností světla procházejícího tělem. Účinek je trvalý, dokud není užita protilátka. Storitz využije tento vynález, aby překazil svatbu. Když Myra zmizí, všichni se domnívají, že ji Storitz unesl. V souboji Marek neviditelného Storitze zasáhne šavlí, ten vykrvácí a znovu se stane viditelným, přičemž tajemství obou látek si odnese do hrobu. Situace je o to tragičtější, že Myra nebyla unesena, ale byla donucena stát se také neviditelnou. Snoubenci se i přes to vezmou a věří v sílu své lásky. Myra se znovu stane viditelnou až při porodu, což vyvrací Vidalovu teorii o nutnosti výměny krve. Román je dobře napsaný a buduje napínavou atmosféru. Čtenáře však může zaujmout otázka, proč se při neviditelnosti stávají neviditelnými i šaty a proč se stejný jev nerozšíří na další předměty, kterých se neviditelný dotkne. Příběh H. G. Wellse se v tomto ohledu zdá logičtější, protože se zneviditelní pouze tělo.