Holub v *Syndromu mizející plíce* používá naturalistické obrazy, které působí na čtenáře dvojím způsobem. Ti, kdo rozumějí jeho poetice, v nich najdou jasné vodítko k pochopení celku. Ostatní vnímají tyto obrazy jako tajemnou sílu, která je přenáší do neznámého a obtížně uchopitelného světa. Přitom, jak je pro Holuba typické, tento svět je velmi blízko nás. Ačkoli je *Syndrom* založen na biologických principech, Holub používá obrazový jazyk, který není nutné rozklíčovávat. Jeho dílo je naléhavou diagnózou současného člověka a společnosti, varováním před nebezpečím a výzvou k rychlému jednání. Poezie v tomto případě mlčet nesmí.