Tato sbírka básní je osobním vyznáním a zároveň zamyšlením nad současným světem. Autor v ní oslovuje svého blízkého přítele a druha, přičemž inspiraci čerpá z tvorby Františka Halase, jehož verše z knih Dokořán a Ladění jsou v úvodu citovány. Básně se dotýkají hlubokých otázek života a smrti, vyjadřují pochybnosti o smyslu poezie v dnešní době a zároveň odrážejí tíseň nad rozpadem hodnot. V textech se objevují i náznaky a ozvěny Halasových motivů, například v úvahách nad vírou a strachem.