Světlo

Čtrnáct povídek se odehrává v době Velké vlastenecké války, konkrétně během postupu Rudé armády po vítězství u Stalingradu. Autor v nich popisuje těžké boje a složité vojenské operace, které sovětští velitelé plánovali s ohledem na minimalizaci civilních obětí. Většina povídek se zaměřuje na zkušenosti vojáků, kteří se zocelili v bitvách o Stalingrad. Čtyři z nich se věnují partyzánskému boji v Jugoslávii. Příběhy vyzařují psychickou sílu, která se šířila sovětskou armádou s postupem nacistů a s rostoucí vírou v konečné vítězství nad fašismem. Závěrečná povídka vyjadřuje odhodlání hrdiny bojovat a padnout daleko od domova: „Kdybych se neměl dožít konce války, chci zemřít na bojišti, alespoň dva tisíce kilometrů od Stalingradu a před sebou žádnou ruskou vesnici.“