Švédské stoly aneb Jací jsme

Kniha obsahuje fejetony z let 1994–1995 a 1999–2000. Viewegh se v nich často věnuje politice, přičemž si dobírá především z Václava Klause. Sarkasticky komentuje i moderní život a s ním spojené jevy, jako jsou ženské časopisy nebo bulvární tisk. Zajímají ho také otázky české povahy, národnostních menšin, hnutí skinheadů, Evropské unie či revoluce. V knize se objevují i bajky (Jak si zvířátka předplatila bulvární časopis; Slon a časopisy pro slonice; Osel a vůl). Ukázka: „Němci nejsou naši nepřátelé,“ říká Yossarianovi, hrdinovi Hellerova Hlava XXII, proviantní důstojník Milo. „Jistě, jsme s nimi ve válce. Možná ji začali, možná zabíjejí miliony lidí, ale účty vyrovnávají rychleji než někteří naši spojenci. Nechápeš, že musím respektovat svoje obchodní dohody s Německem? Zkus se na to podívat z mého hlediska.“ Milo následně uzavře s Němci smlouvu o svrhávání pum na vlastní americké jednotky, což také provede… Nedávno jsem si na ten román vzpomněl. Dočetl jsem se, že němečtí skinheadi si k nám do západočeského pohraničí jezdí kupovat neonacistické kompaktní disky; německé texty písní oslavují Hitlera a Hesse a urážejí cizince a národnostní menšiny. A hádejte, kdo jim ty kompakty prodává. Správně, Vietnamci. Obyčejný zákon nabídky a poptávky, řekl by Milo, a jeho vietnamským následovníkům už chybí jen krůček k dokonalosti: prodávat kompakty urážející Vietnamce českým skinheadům. Dialog by mohl vypadat takto: Vietnamský stánkař: Dobrý den! Já rád vás zase vidím. Jak se vy máte? Skinhead: Drž zobák, šikmoočko, a radši mi řekni, jestli už konečně máš ten kompakt „Žlutej póvl“? Vietnamský stánkař: Ještě on ne, promiňte, on bude brzy. Skinhead: Rákosníku podělanej, tos řikal už minulej tejden! Vietnamský stánkař: Vy nebojte, on bude brzy opravdu. Skinhead: Máš aspoň něco jinýho, ty potrate z džungle? Ale něco pořádnýho! Vietnamský stánkař: My máme tady ten moc dobrá kompakt „Žlutý svině, co děláte v našem kině?“ Vy podívejte — tady ten s hákovým křížem. Skinhead: Puč to sem. (prohlíží si obal) Kolik za to chceš, ty asijskej žebráku? Vietnamský stánkař: To stojí čista čicet. Skinhead: Co mi to chceš nakecat, ty Hočimine? Myslíš, že nevim, kolik stojí kilo rejže? Tady máš dvě stovky a buď rád, že ti místo placení nenakopu tu tvoji špinavou žlutou prdel! Vietnamský stánkař: Děkuji vám mockrát. Skinhead: No ještě abys nadával, Vietkongu! Vietnamský stánkař: Nashledanou. Vy pšijte zas! Hezký den! Skinhead: (výhružně) To si piš, že přijdu, ty podraso! A bude nás víc a budeme mít s sebou řetězy! Na první pohled to vypadá absurdně, ale není třeba to dramatizovat. Suma sumárum, řekl by Milo, je to jen další vítězství soukromého podnikání. Cože, vy jste ještě nebyli starostou v Jablunkově? Warhol kdysi předpověděl, že každý bude slavný patnáct minut. V některých českých obcích se to začíná naplňovat – starostové jsou voleni na pouhé hodiny. Například v Jablunkově se během jednoho dne na radnici vystřídali starostové tři: Tichoň, Hanzlík a Legierský. Projev odstupujícího starosty by mohl znít takto: „Dámy a pánové, vážené zastupitelstvo! U příležitosti konce mého funkčního období mi dovolte provést stručnou bilanci. Nastoupil jsem v mimořádně složité době, po obědě, kdy jsou naši spoluobčané přejedení a pasivní. Přesto se mi myslím leccos podařilo: doktorka ordinovala až do čtyř, ve škole se topilo, voda tekla a ve tři se zvedl vítr. Do konzumu přivezli zboží už ve dvě a kriminalita klesla až na nulu, pokud nepočítám Mlčocha, který převrátil popelnice. Já sám jsem si srovnal věci do šuplat, napsal jmenovku na dveře a domluvil si schůzky. Dokonce jsem se dovolal na okres a koupil nůžky na přestřihávání pásky. Maruš v sekretariátě mi je proplatila, takže nemám v účtech bordel. To všechno jsou solidní základy, na kterých může můj nástupce stavět. Jediný nedostatek je, že se nám nepodařilo položit základní kámen ke čističce, protože v pět už byla tma a pitomci neviděli na krok. Přeji nastupujícímu starostovi, aby jeho funkční období bylo pro naši obec přínosem.“