Strážce majáku

Povolání strážce majáku je náročné a mnoho z těch, kteří se ho ujmou, skončí v ústavu nebo se dopustí sebevraždy. Film o bouři bičující bretaňské majáky dává tušit, proč se dnes většina z nich ovládá automaticky – není to žádný romantický obraz, ale cesta do záhuby. Když Jiří Žáček stoupá od řeky Smědé k chalupě, jejíž okna září ve tmě jako světlomety, cítí se jako strážce majáku nastupující do služby. Pod ním se nerozprostírá moře vody, ale moře mlhy, která je však také tekutá a hukot větru ve stromech zní jako dunění vln. Zvuky aut v mlze připomínají sirény lodí. Ve svém útočišti zapisuje myšlenky, nápady, poznámky, připomínky, protichůdné myšlenky i básně. Básník pracuje neustále, dokonce i ve spánku, a proto je strážcem svého vlastního majáku.