Román Soudce Knorr zachycuje bouřlivou dobu 20. století a je jedním z nejdůležitějších děl Eduarda Petišky z konce šedesátých let. Příběh sleduje soudce Knorra, který se vydává na obtížnou cestu k odhalení příčin lidské slabosti, ponořuje se do nejniternějších zákoutí lidské psychiky. Autoreflexivní vyprávění se odehrává v drsných padesátých letech a ukazuje soudce, jak na pokraji života a smrti bilancuje nad svými chybami. Postavy jsou psychologicky propracované a jejich osudy zůstávají i dnes aktuální. Jak říká mladý Knorr: „Rozum ti ukáže jen jednu věc, dokonale a přesně, zastíní s ní celý svět, aby obhájil své důvody. Ale cit tuší tam, kde rozum selhává. Z mlhy, kam rozum nedohlédne, přilétají ptáci.“ Soudce Knorr se nedokáže přizpůsobit světu lží a přetvářky: „Nemám rád hry, masky a kulisy, nemohu se nechat osvětlovat z různých stran. Jsem jen přímý. Možná je to těžkopádné, ale svět si cení spíše oklik a zákrut.“