Tato kniha obsahuje roční korespondenci, ve které dva autoři sdílejí své sny, zamýšlejí se nad nimi a hledají v nich případné vzorce, a to bez použití jakýchkoli ustálených teorií o snech. Zajímali se, zda lze snům přiřadit smysl, aniž by se podřizovali logice bdělého života, nebo je naopak redukovali na pouhý nesmysl. Kniha tak nepředstavuje hotovou teorii snů, ale spíše zaznamenává vývoj myšlenek v průběhu dopisování. Úvahy o snech nakonec autory dovedly k zamyšlení nad oblastí, která překračuje hranici mezi smyslem a nesmyslem, a která by mohla mít širší význam i pro jiné aspekty lidské existence.