Lidé, kteří jsou umírajícím nablízku, ať už jako jejich blízcí, nebo jako profesionální pečovatelé, vědí, jak velmi souvisí způsob našeho umírání s celým naším předchozím životem. Chápou, že část života, kterou nazýváme umíráním, je plnohodnotným životem. Nezřídka se od umírajících učí tomu, co to je život a co toje dobrý život, jak důležitým se dokáže čas našeho života stát, když je obzor na dohled. Často chápou možnost být umírajícímu člověku nablízku jako výsadu nebo jako dar, jakkoli to asi v naší společnosti, která si smrt opředla strachem, může znít paradoxně. Většina z nás však takto prožitou zkušenost nemá a hledí na závěr života s nejistotou a obavami.