Národnostní i sociální útisk Slezska a moravského Ostravska, jehož výrazem jsou krvavé žaloby Bezručovy, inspiroval i tyto verše Karasovy. Nesou v sobě hořké výpočty křivd, vášnivý výkřik odboje i pevnou víru v nový, spravedlivější den. Karasův stesk není shroucen zoufalým resultátem Bezručovým: „Zahynem, nežli se rozední,“ nýbrž na základě drobných i větších úspěchů (zejména na Těšínsku) probleskuje z něho nezvratná důvěra ve vítězství věci poctivé. Zde jest ideový rozdíl mezi Karasem a Bezručem, byť formální příbuznost „Slezských melodií“ se slokami Bezručovými byla nesporná a očividná.