V 19. století se odehrálo mnoho významnějších námořních bitev než ta u Helgolandu roku 1864. Přesto si tato událost dodnes udržuje pozornost, a to nejen díky úspěchu dvou rakouských fregat proti dánské přesile, ale také proto, že představovala poslední střetnutí neobrněných lodí v roli hlavních bojových jednotek. Bitva u Visu (Lissy) 20. července 1866, kde se o nadvládu nad Jadranským mořem utkaly lodstva Itálie a Rakouska, byla zase poslední bitvou paroplachetníků a prvním střetem pancéřníků na širém moři. Ačkoli i zde rakouský námořníci bojovali statečně, výsledek bitvy neměl vliv na průběh rakousko-italské války, která stejně jako válka prusko-rakouská skončila pro Rakousko porážkou. Obě tyto události zůstávají dodnes zajímavé nejen pro popis samotných bojů, ale i pro jejich dalekosáhlý vliv na vývoj lodního stavitelství, námořní taktiky a strategie ve druhé polovině 19. století. Tato práce se těmito dopady podrobně zabývá a představuje v českém prostředí ojedinělý pohled na danou problematiku.