Poprvé jsem Caina Westa zahlédla v baru. Když si všiml, že se na něj dívám, hned si pomyslel, že jsem k němu zaujatá. To byl ovšem omyl. Přesně jsem věděla, jaký je, a chtěla jsem mu to říct rovnou. Tenhle lhář svedl moji nejlepší přítelkyni a navíc jí nezmínil, že má manželku. Zcela právem si zasloužil všechna slova, která jsem mu chtěla předhodit. Když jsem se do něj pustila, on se jen usmíval. Šíleně mě to rozčilovalo. Jenže pak se ukázalo, že má pro ten úsměv důvod. Já jsem se spletla. Ten muž, kterého jsem právě kritizovala, nebyl ten pravý. Byla jsem v takovém rozpaků, že jsem raději utekla bez vysvětlení. Nečekala jsem, že ho ještě někdy uvidím… až do rána, kdy jsem vstoupila do třídy. Dobré ráno, profesore Weste, jsem vaše nová asistentka.