Tato sbírka představuje českou anarchistickou a sociální poezii z konce 19. století a prvních dvaceti let století dvacátého. Zahrnuje tvorbu známých i méně známých autorů, kteří se angažovali v anarchistickém, sociálně demokratickém a socialistickém hnutí. Básně odrážejí vnitřní rozpory a budoucí konflikty mezi jednotlivcem a celkovým hnutím, a zachycují pocity člověka čelícího drtivé síle, který se přesto snaží zůstat lidský. I po více než sto letech působí tyto verše překvapivě současně a srozumitelně. Sbírka dává slovo autorům, kteří jsou často opomíjeni, a ukazuje, že jejich poezie, kromě agitačních textů, obsahuje i hlubší a živější myšlenky, než se zdá.