Rybí šupiny / Rty a zuby / Had na sněhu

Reynek se začal literárně projevovat po skončení první světové války. Jeho rané sbírky silně rezonují s pocity smutku, rozkladu a zániku, které se, zvláště v barevnosti, blíží expresionistické poetice. Přestože Reynek v té době překládal díla německých expresionistů, odlišoval se od nich jako hluboce věřící křesťan. Pro něj nebyl smutek jen destrukční silou, ale spíše důsledkem lidské nedokonalosti, zakořeněné v dědičném hříchu, a tedy i konstruktivním prvkem. Jeho tvorba 20. let (Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby) je charakteristická silným expresivním projevem, nepravidelným rytmem a tendencí k baroknímu kontrastu. Reynkovu spiritualitu, často vyjadřovanou biblickými, zejména starozákonními motivy a liturgií, pohání snaha o zhmotnění utrpení a smrti jako jediné cesty k radosti a k Bohu.