Dopisy Malcolmovi představují neobvyklou a stále podnětnou úvahu o křesťanské spiritualitě, konkrétně o osobní modlitbě. Anglikánský autor se ve formě dopisů adresovaných svému fiktivnímu příteli Malcolmovi zamýšlí nad různými stránkami modlitby a s upřímnou kritikou poukazuje na slabiny v chápání rozhovoru s Bohem, a to i v rámci jeho vlastní církve. Jeho postřehy o lidské nedokonalosti a malosti však rezonují univerzálně. Kniha, ač kritická, má jediný cíl: vést Malcolma – a s ním i čtenáře – k hlubokému, upřímnému a důvěrnému vztahu s Bohem. Autor v ní prokazuje nejen hlubokou znalost lidské psychiky a odbornou zdatnost, ale především intenzitu a hloubku vlastního náboženského prožitku, a to vše s typicky britským humorem.