Balzac, věčné dítě toužící po slávě, přepychu a bohatství, génius stravující se v šíleně intenzívní tvorbě, k níž ho dohání hmotná nutnost, tvůrce triumfující v oblasti literární imaginace a prohledávající bystře všechny spodní hybné síly společnosti a obzírající její vývoj v celé epoše střídajících se vlád a zároveň ztroskotávající, kdykoliv se dar své imaginace pokusil aplikovat na skutečnost v podnicích tak bizarních, jako byla těžba z opuštěných římských dolů na stříbro. André Maurois v závěru předmluvy píše: "Můj věk už mi nadále nedovolí ani rozsáhlé projekty ani nedokončená zkoumání. Tento životopis bude poslední, který napíšu. Jsem rád, že jeho hrdinou je Balzac."