Příběh o pomoci

Bedřich, mladý student, se seznámil se starým, nevidomým mužem, jehož myšlenky ho hluboce zasáhly. Stařec věřil, že každá lidská myšlenka má svůj odraz v realitě. Krátce poté Bedřich začal psát příběh o dívce jménem Emilka. Při psaní měl zvláštní pocit, jako by ho někdo neviditelný vedl. Příběh se vyvíjel nezávisle na jeho vůli, on sám byl spíše jen pozorovatelem a zapisovatelem. Postupně se v něm upevňoval dojem, že stařec měl pravdu a Emilka není pouhým výplodem fantazie, ale skutečnou osobou, která potřebuje pomoc.