Předčasný pohřeb (12 povídek)

Horor, odvozený z latinských slov pro „hrůzu“ a „strach“, se stal běžným označením pro děsivé příběhy v literatuře a filmu. Ačkoliv je Edgar Allan Poe často považován za průkopníka literárního hororu, hrůzostrašné prvky se objevují již v nejstarších textech, legendách a pohádkách. Tyto prvky původně sloužily jako ochrana před smrtí. Před Poeem existoval gotický román, populární v Anglii v druhé polovině 18. a na počátku 19. století. Poe však nepoužíval pouze fantastiku a strašidelné motivy, ale spíše se snažil literárně vyjádřit své filozofické myšlenky, které se pohybovaly mezi racionalitou a zobrazením absurdity života. Poeův zájem se soustředil na horor, ale ne na ten gotický, nýbrž na intelektuální strach z prázdnoty – *horror vacui*. Jeho horor je proto projevem nihilismu, podobně jako u markýze de Sade, hraběte de Lautréamonta nebo Karla Hynka Máchy, a liší se od tajemství gotických románů. Společným prvkem je však univerzální lidský strach, který vysvětluje silný dopad Poeových metafor smrti, zejména v souboru Předčasný pohřeb. Povídky: - Pád do Maelströmu - Rukopis nalezený v láhvi - Podlouhlá bedna - Předčasný pohřeb - Jáma a kyvadlo - Sud vína amontilladského - Berenice - Zánik domu Usherů - Skokan - Maska Červené smrti - Příběh z Rozeklaných hor - Rozhovor Eirose s Charmionem