V naší kultuře bylo vždy jen málo umělců, kteří se tak přirozeně ztotožnili s dobou průkopníků, jako J. K. Tyl. Byl to umělec, spisovatel, herec a dramaturg, který ve svém okolí hledal zajímavé české osobnosti a inspiroval se jejich životními osudy. Z těchto příběhů pak vytvářel obrazy českých umělců, jejich těžkostí a zápasů, ale i jejich houževnaté snahy o úspěch. Popisoval i ty, kteří dávali přednost pohodlí a nespláceli svou spokojenost kvalitou své tvorby. V Tylových povídkách se objevují hudebníci, herci a básníci – lidé plní touhy po uměleckém vyjádření, kteří žijí autentickým a živým životem. Tyto povídky jsou však důležité i z hlediska literární historie, protože Tyl v nich ukázal nový, dosud v Čechách nevídaný způsob psaní. Svým přepisem a rozvíjením skutečnosti přinesl do české prózy nové formy i témata, která ovlivnila další rozvoj české novely a ukázala cestu generacím spisovatelů, kteří po něm následovali.