Povídky karlštejnského havrana

Povídky karlštejnského havrana jsou mezi čtenáři Václava Beneše Třebízského velmi oblíbené, což je zcela oprávněné. Třebízský v nich vytvořil ucelený příběh skrze vyprávění staletého havrana z Karlštejna, který se stává jakousi personifikací historického svědomí. Tímto způsobem se obrací především k mladým lidem a vybízí je, aby se poučili z historie svého národa, z jeho úspěchů i těžkých časů. Je pravda, že Třebízský, na rozdíl od Jiráska a Wintra, často nezachovával přesnou věrnost historickým faktům. Jeho silné citové zaujetí a horlivost při psaní mu někdy bránily v hlubším pochopení věcí a mohly snižovat uměleckou hodnotu jeho děl. Přesto ho s uvedenými autory spojoval cit pro sociální nespravedlnost, který byl pro jeho tvorbu zásadní. Důsledně prosazoval myšlenku, že literatura má vlastenecky působit na širokou veřejnost, a jeho díla se stala oblíbeným čtením v tom nejlepším slova smyslu.