Povídky

Na přelomu 19. a 20. století, v době velkých změn v české společnosti, patřilo k nejdůležitějším etickým otázkám prosazování rovnoprávnosti žen jak v osobním, tak i veřejném životě. Spisy Růženy Svobodové živě zobrazují proces ženské emancipace, snahu o nové vymezení ženského postavení a možností. Ukazují, jak moderní a vzdělaná žena může překonat tradiční role matky, manželky, hospodyně nebo pouhé inspirace pro muže. V raných Povídkách (1896) Svobodová vykresluje hrdinky v konfliktních a často nekomfortních situacích, kde se marně snaží najít svou identitu a hodnotu, spoutány společenskými normami, předsudky a pohrdáním. V lyrických tragédiích Marných lásek (1907) se zaměřuje na psychologické portréty citlivých a duchovně založených žen, které své potlačované emoce a touhy vyjadřují uměním a někdy nacházejí únik v sebevraždě. Pozdější román Pokojný dům (1917) naopak představuje autorčinu snahu o zobrazení ideálu „nového ženství“, založeného na mateřské obětavosti a nesobecké lásce. Výbor připravili a opatřili komentářem Martin Tichý a Radek Touš.