Ladislav Pohrobek byl posledním českým králem s lucembursko-přemyslovskými předky po Karlu IV., pokud nepočítáme pozdější Jagellonce. Narodil se čtyři měsíce po smrti svého otce Albrechta Habsburského jako čtvrté dítě Alžběty Lucemburské. Po úmrtí staršího bratra Jiřího se stal jediným dědicem českého a uherského trůnu. Alžběta věděla, že bude muset tvrdě bojovat o synova práva v obou zemích. Najala proto zkušeného vojevůdce Jana Jiskru z Brandýsa a neváhala využít i intrik. Přesto byl za uherského krále zvolen polský Vladislav Jagellonský, protože v době tureckých nájezdů země potřebovala silného vládce, a ne nezletilého krále s matkou-regentkou. Alžběta neprosadila Ladislavovy nároky ani v Čechách, kde se mu postavil například Jiří z Poděbrad, který nakonec zemi spravoval. Alžběta však náhle zemřela a mnozí její smrt připisovali spíše než nemoci intrikám. Ladislavovým poručníkem se stali nejprve jeho strýc Fridrich III. Habsburský a poté Oldřich Celjský, s jejichž pomocí se Ladislav Pohrobek nakonec stal králem v Uhrách i v Čechách.
Prahu si zvolil za své královské sídlo a zdálo se, že se mu po tolika neštěstích konečně daří. Zasnoubení s francouzskou princeznou Magdalenou, dcerou Karla VII., bylo výhodné pro obě země, ale mladí lidé se do sebe skutečně zamilovali. V Praze se připravovala velká svatba, když Ladislav náhle onemocněl a po třech dnech zemřel. Jeho smrt byla stejně nečekaná jako smrt matky a vyvolala podezření z vraždy.
Kdo by měl důvod mladého krále zabít, zvláště když si získal sympatie okolí i poddaných? Podezření padlo na Jiřího z Poděbrad, který zemi vládl před ním a postavil se proti jeho zvolení českým králem, a na jeho manželku Johanu, o které se šířily zvěsti, že ji okouzlila Ladislavova krása. Jiří i Johana museli vynaložit veškeré úsilí, aby obvinění vyvrátili a nastolili v zemi klid a pořádek, a především zachránili své manželství.