Gellnerova vzpoura se projevuje v jeho poezii, plné hněvu nad tehdejšími zvyky a obyčejností. Únik z této bezútěšnosti nachází v alkoholu a v lásce k ženám, které jsou k dispozici za peníze. I tyto zážitky jsou však krátkodobé a básník je brzy opouští. Všudypřítomná nuda ho vede k rezignaci a on nevidí smysl ani v aktivním životě.