Základním těžištěm jeho poezie je hořká ironie, kterou umocňuje prostředím šantánů, kaváren a pivnic nebo obrazy nočního života na městské periferii. Atmosféra prostředí Gellnerovi umožňuje, aby nekonvenčním způsobem popsal svou dychtivou, až nezkrotnou touhu po lásce, která většinou naráží na tragickou banalitu milostných a intimních vztahů.