Plující město a Milionář na cestách

Plující město a Milionář na cestách jsou méně proslulé romány Julese Verna ze série Podivuhodné cesty. Plující město má prvky autobiografie a je vyprávěno z pohledu vypravěče. Autor v něm kombinuje vlastní zážitky s fikcí, inspirované společnou cestou s bratrem Paulem na parníku Great Eastern z Liverpoolu do New Yorku v roce 1867. Verne k lodi choval obdiv, ačkoli popisuje i problémy a nehody způsobené nedokonalou technologií tohoto obrovského plavidla (s výtlakem 18 915 tun, délkou 210 metrů a šířkou 25 metrů, přepravila téměř tři tisíce cestujících). Vnímal ji jako symbol lidského pokroku a nazýval ji plujícím městem. Do popisu lodi a autorových dojmů z Ameriky vkládá příběh ženy, která zešílí, když zjistí, že na palubě cestují oba muži jejího života – milovaný muž a nenáviděný manžel – a dojde k tragickému střetu mezi nimi. Milionář na cestách je spíše cestopis s jednoduchým a předvídatelným dějem. Vypráví o dvou bratrancích, Jeanu Taconnatovi a Marcelu Lornansovi, kteří se plaví z francouzského přístavu Cette do Oranu v Alžírsku, aby se kvůli finančním potížím stali součástí Sedmého pluku afrických střelců. Na lodi se setkávají s rodinou Désirandellových a jejich synem Agathoklem, kteří také míří do Oranu, kde má Agathokles uzavřít domluvené manželství s Louisou Elissanovou. Doprovází je Clovis Dardentor, bohatý průmyslník a přítel rodiny. Bratranci se dozví, že Dardentor nemá dědice a nechce, aby jeho majetek připadl státu, proto hledá někoho, koho by adoptoval. Přísné zákony však vyžadují šestiletou nepřetržitou péči o nezletilého adoptovaného dítěte. Jedinou výjimkou je záchrana života osvojitele.