Pekař Jan Marhoul, román z roku 1924, je prvním literárním počinem Vladislava Vančury. Ačkoliv bývá řazen k proletářské literatuře, odlišuje se od ní svým hlavním hrdinou, prostředím i celkovým poselstvím. Lze jej spíše chápat jako samostatné dílo, které zaujme neobvyklým patosem a lyrickým vyzněním, osobitým metaforickým stylem a představuje výrazný příklad avantgardní tvorby meziválečného období. Vančura v románu vykreslil postavu připomínající Dona Quijota, jehož zhoubná dobrota a dětská naivita formují jeho specifické šílenství.