Pacientky

Dagmar se nečekaně začala potýkat s bolestmi zad. Zpočátku to brala jako běžnou nepříjemnost, kdo dnes nemá bolavá záda? Jenže pro Dášu, uznávanou ilustrátorku dětských knih, byla bolest překážkou v práci. Rychle se zhoršovala, až se stala nesnesitelnou. Navzdory léčbě předepsané neurologem, včetně léků a injekcí, se její stav nezlepšoval. Čekání na hospitalizaci se protahovalo a Dáša začínala ztrácet naději. Navíc ji zasáhla další rána – rozchod s dlouholetým partnerem. Po sérii vyšetření na neurologické klinice lékaři dospěli k závěru, že jediným řešením je operace. Dáša se s tímto rozhodnutím nedokázala vyrovnat, připadalo jí nemyslitelné, že by ji něco takového mohlo postihnout. V nemocnici se ocitla v kolektivu pacientek různého věku. Pohnuté životní příběhy a vážné zdravotní problémy těchto žen ji přiměly k zamyšlení a přehodnocení vlastních hodnot. Uvědomila si, jak moc si dosud brala za samozřejmost věci, které jsou ve skutečnosti důležité.