Texty Tomáše Halíka z let 1989–1999, od jeho působení v disidentských strukturách kolem kardinála Tomáška, přes jeho první veřejná vystoupení v roce 1989, až po celé první desetiletí svobody, se zaměřují na otázku odpovědnosti za morální a duchovní dění ve společnosti a na důvěryhodnost církve. Kniha obsahuje projevy a úvahy člověka, který byl přímým svědkem a aktivním účastníkem událostí spojených s pádem komunismu a vznikem demokracie, a to především v oblasti, kde se střetávaly vlivy kultury, politiky a náboženství. Halík v těchto textech kombinuje angažovanost s pohledem sociologa a teologa, a nabízí tak vize a podněty pro nově se otevírající budoucnost. K výběru textů přidal autor po čtvrtstoletí vlastní reflexi tehdejších myšlenek, komentáře k událostem a osobní vzpomínky, které mají mladším čtenářům pomoci pochopit dobový kontext.