Než krokodýl spolkne stín

Život Zdeňka Čížkovského, který prožil čtyřicet let v Jižní Africe, byl dalek od klidného. Přestože se sám neviděl jako dobrodruh, jeho osud byl plný dramatických událostí. Zažil hrůzy nacistického lágru během druhé světové války a v roce 1948, aby se vyhnul komunistickému pronásledování, musel opustit Československo. Následovala léta putování Evropou, během nichž se živěním jako malíř, pianista v pařížských barech, pomocník u býčích zápasů ve Španělsku, cirkusový pracovník či žebráním snažil přežít. Když se vydal do Jižní Afriky v naději na bohatství, našel zde něco mnohem cennějšího – silnou víru a možnost věnovat se misijní práci jako kněz. Kniha Než krokodýl spolkne stín od Aleše Palána se zaměřuje především na Čížkovského africké působení. Jako člen řádu oblátů prožil na jihu Afriky čtyřicet let, přičemž nejhlubší zážitky si odnesl z práce v buši mezi Zuly, které s láskou nazýval „nebeskými lidmi“. Působil také jako kaplan v nemocnici pro černošské pacienty v Durbanu, staral se o české emigranty po srpnové invazi a vedl farnost v Pinetownu. Mezi jeho nejcennější vzpomínky patřalo setkání s Matkou Terezou. Do vlasti se pater Čížkovský vrátil až v počátcích devadesátých let, kde v Kroměříži a Klokotech u Tábora obnovil činnost řádu oblátů.