Tato esej je pokračováním Huxleyho knihy *Brány vnímání*, která v Česku vyšla roku 1996. Zatímco *Brány vnímání* zkoumají rozšiřování vědomí pomocí halucinogenních látek, esej *Nebe a peklo* se věnuje roli půstu, sebetrýzně a izolace při dosahování podobných stavů. Huxley nachází společný základ ve snahách myslitelů, vizionářů a asketů napříč dějinami, kteří se vydávali do „jiných světů“ – a tím je změna „vnitřního chemického prostředí“. Prostřednictvím příkladů z církevní architektury, uměleckých děl a divadelních či filmových představení ukazuje, jak byla a je zprostředkována zkušenost s novým světem pro obyvatele světa „reálného“.