Soubor dvanácti povídek odhaluje Poeovu typickou kombinaci humoru, grotesky a parodie. Tyto prvky představují odvrácenou stranu jeho záliby v hrůze a úděsu, které se neustále vrací k lidské malosti, zvrácenosti, zlu a smrti. Poe se zamýšlí nad lidskou schopností uvědomovat si vlastní konečnost a zároveň se ji snažit překonat skrze vyšší ideály a hodnoty. Právě střet těchto snah s neměnnou absurditou života vede k další lidské vlastnosti – smíchu. V okamžiku, kdy člověk pochopí grotesknost svého bytí, se směje sám sobě nebo druhým a tím se přibližuje k pravému poznání. Tento moment je podle nás klíčový pro Poeovu tvorbu, což dokazuje sbírka povídek *Na slovíčko s mumií*.