Mýty blízké budoucnosti

Sbírka sci-fi povídek zobrazuje rozpad lidské psychiky a těla v prostředí, kde technologie určuje život. *Mýty blízké budoucnosti* (1982) je druhým českým překladem z rozsáhlého díla Jamese Grahama Ballarda, autora *Říše slunce* (1984, česky 1988). James Graham Ballard se narodil v roce 1930 v Šanghaji, kde jeho otec působil jako ředitel pobočky britské textilní firmy. Na předválečnou Šanghaj vzpomíná jako na výjimečné místo plné kontrastů – záplavy, davy lidí, luxusní život britské komunity, velký dům s bazénem a šoférem. Jeho matka ho seznámila s bridžem, což ho v jedenácti letech inspirovalo k napsání první knihy. Ve škole byl často trestán opisováním, které se brzy naučil nahradit vlastními texty. Učitel jeho kreativitu ocenil a doporučil mu opisovat kvalitní literaturu. Tři roky strávené v japonském internačním táboře byly pro něj zásadní životní zkušeností, se kterou se dokázal literárně vyrovnat až po čtyřiceti letech v románu *Říše slunce* (z jehož úryvku povídka *Mrtvý čas* pochází). Po návratu s rodiči do Anglie v roce 1946 mu připadal život nudný. Studia medicíny v Cambridge a později angličtiny v Londýně opustil, aby se věnoval experimentální próze, ovlivněné autory jako Joyce, Hemingway, Eliot a Pound. Po neúspěšných pokusech o publikaci se živil prodejem encyklopedií a napsal první román, parafrázi *Finneganova probuzení*. Nakonec se rozhodl pro kariéru v letectvu a odjel na výcvik do Kanady, kde objevil sci-fi literaturu a přehodnotil svůj vztah ke svým literárním vzorům. Po návratu do Británie se oženil, pracoval v knihovně a nabízel své povídky. Jeho první povídka *Prima Beladonna* byla přijata v roce 1956 a redaktor Ted Carnell mu zajistil pravidelné publikování a práci v odborném časopise. Od roku 1960 se Ballard plně věnoval psaní, což mu umožnila rodinná situace a nemožnost dojíždět do Londýna. Po tragické smrti manželky Mary v roce 1964 se sám staral o tři děti. Spolupracoval s Martinem Baxem na jeho časopisu *Ambit*, kde pořádal soutěže a publikoval experimentální texty. Ballard vnímal sci-fi jako autentickou literaturu 20. století, reagující na vliv vědy a techniky. Podle něj se pravá doména sci-fi nachází ve „vnitřním prostoru“ a současnost klade na spisovatele největší morální nároky. Byl přesvědčen, že i horší sci-fi je lepší než kvalitní literatura jiných žánrů, pokud jde o stimulaci čtenářovy imaginace. V době vydání *Mýtů blízké budoucnosti* měl Ballard za sebou osm románů a množství povídek publikovaných v časopisech *Science Fantasy* a *New Worlds*. Byl řazen k „nové vlně“ sci-fi autorů, kteří se vyznačovali psychologickým přístupem a mistrovstvím v zobrazování pomalého rozkladu.