Člověk se ocitá v otázce, jak žít. Nemá se chovat jako zvíře, které si zajišťuje obživu jen pro sebe, protože taková snaha by ho nakonec zničila. Místo toho má usilovat o obživu pro všechny. Věřím, že právě v takovém úsilí spočívá štěstí a smysl života. Já jsem se po třicet let nesnažil obživu získat ani pro sebe, ani pro ostatní. Žil jsem na úkor druhých a když jsem se ptal na smysl svého života, odpověď byla prázdná. Jak jinak bych mohl odpovědět, když jsem se třicet let věnoval ničení života, svého i cizího, než že můj život je nesmyslný a špatný? A tak tomu skutečně bylo.