Michal Viewegh ve svém románu *Můj život po životě* podává osobní svědectví o událostech, které zásadně proměnily jeho život od prosince 2012. Kniha začíná 8. prosince 2012, kdy autor prodělal prasknutí aorty. Po bezúspěšné třicetiminutové resuscitaci byl operován a proti všem očekáváním přežil. Tato klinická smrt však zanechala trvalé následky, se kterými se Viewegh vyrovnává dodnes. Ačkoliv by měl být vděčný za záchranu, musí se smířit s tím, že jeho dosavadní život je nenávratně pryč. *Můj život po životě* zachycuje pocity a myšlenky člověka, jehož život se obrátil vzhůru nohama, člověka s poškozením mozku. Autor se ptá, zda může být šťastný, když už nic není takové, jaké to bývalo. Přežití je pro něj provázeno tíživými úvahami a závislostí na pomoci rodiny, přičemž psaní mu pomáhá překonávat každodenní překážky. Kniha, vydaná necelý rok po autorově operaci a návratu do života, vznikala s velkými obtížemi, ale je především knihou o sebepřijetí a vnitřním uzdravení.