Výbor z tvorby současného českého básníka shromažďuje jeho verše napsané v letech 1970 až 2004. V této sbírce se Žáček odklání od svého typického humoru a věnuje se vážnějším tématům. Ústředním motivem je vztah mezi mužem a ženou, který autor zobrazuje s čistotou a melodií, podpořenou jednoduchým rýmem. Tento vztah je však často plný rozporů a napětí, což Žáčka vede k hledání vnitřní rovnováhy. Tu však nenalézá snadno, a někdy se zdá, že ji dokonce záměrně odsouvá do pozadí. Proto v jeho poezii nacházíme obrazy jako "... rozpačitě přešlapují / naše dva stíny", nebo "léto nám v deštích vypršelo", a také "... usínáme zaklesnutí / svaření autogenem křeče". V těchto Žáčkových básních tak nevystupuje do popředí vtip, ale spíše smutek a touha po minulosti.