Tato báseň je oslavou osvobození a zároveň pietním připomenutím hrůz genocidy spáchané během okupace – utrpení, které zahrnovalo násilí, krutost, věznění, hladomor a popravy, včetně vyhlazovacích táborů. Vznikla k prvnímu výročí osvobození a je věnována památce JUDr. Josefa Martínka z Mor. Ostravy, který zemřel 18. února 1943 v Osvětimi, a Stanislava Hrachoviny z Dolní Lhoty u Blanska, který zemřel 2. července 1942 v Mauthausenu. Typografickou úpravu a vydání provedl Josef Hrachovina. Báseň byla vytištěna v dubnu 1946 v pražské tiskárně „Knihtisk“ písmem Plantin-Heavy-Monotype v nákladu 99 neprodejných výtisků.