Mít moc

Fiktivní vzpomínky českého knížete Břetislava I. (1034–1055). Mladý vládce usedl na český knížecí stolec v nesnadné době. Země se po počátečních krizích století zotavovala, a byla obklopena silnějšími sousedy – Polskem na severu, Uhrami na východě a především Svatou říší římskou na západě i jihu. Břetislav musel mezi nimi opatrně vyvažovat politiku i vojenskou sílu, neboť v této neklidné době mohla jediná chyba ohrozit jeho rod i samotný stát. Jeho postavení komplikoval i nejistý původ – možná se narodil mimo manželství, matka nebyla urozená. Uvnitř země čelil odporu mocných šlechtických rodů, jenž hrozil rozpadem státu. Potlačoval proto jakékoli projevy neposlušnosti. Křesťanství sice sílilo, ale pohanské zvyky ještě nebyly zcela potlačeny. Navíc se biskup Šebíř, Břetislavův rádce i kritik, snažil o nezávislost a posílení církevní moci. Moc s sebou nese odpovědnost a její udržení je ještě těžší než ji získat.