Kniha zkoumá, jak se v české historii od konce 18. století do počátku 20. století měnilo vnímání a vykládání významných osobností (jako byli Přemysl Otakar II., Karel IV., Jiří z Poděbrad, Jan Žižka, Cyril a Metoděj, svatý Václav a rychtář Kubata) a důležitých událostí (včetně vztahu k monarchii, husitství, postavení venkova, českých a německých vztahů a postoje společnosti k církvi). Zaměřuje se na to, jak tyto postavy a události sloužily jako inspirace a symboly v českém národním obrození 19. století a jak přispěly k formování moderní české národní identity.